Historie << Kostelní Bříza – Kirchenbirk

Autor: PhDr. Vladimír Vlasák

Na severních svazích Slavkovského lesa vzdálená asi 8 km od okresního města Sokolova se v nadmořské výšce zhruba 600 m rozkládá Kostelní Bříza. Její území odvodňuje potůček, který se po průtoku lokalitou V mokřině (In der Loh) pod vrchem Letnou (Sommerberg, 598 m n. m.) vlévá u Černého Mlýna (Schwarz Mühle) jako pravobřežní přítok do řeky Ohře. Jižní hranice území tvoří tok Velké Libavy, v jehož údolí (ve výšce 540 m n. m.) stála kdysi jediná samota patřící k obci Kostelní Bříza Nový Mlýn (Neumühle).

Zdejší vrchovitá krajina a drsnější přírodní podmínky nelákaly příliš lidi k trvalému osídlení. Slovanské obyvatelstvo, na něž upomínají dodnes některé místní názvy, například vsí Březová (Prösau), Lobzy (Lobs) a Vranov (Frohnau), pronikalo do severní části Slavkovského lesa od přírodní osy řeky Ohře a vytvořilo zde jen řídce roztroušené lokality situovány spíše do chráněných míst údolí při vodních tocích. Teprve německá kolonizace překrývající staré původní osídlení vytvořila na celém území Slavkovského lesa sídelní strukturu,která v jen méně významných proměnách přetrvala staletí.

Organizátory této osídlovací vlny probíhající zřejmě od konce 12. století až do první poloviny 14. století byli také lantkrabí z Leuchtenbergu. Tato vysoká hornofalcká feudalita vytvořila – podobně jako její partneři při tomto díle – pro správu jimi zorganizovaného osídlení soustavu lén, v niž nižší feudálové, měšťané i poddaní byli svázáni řadou povinností se svými lenními pány. Jako mnohé okolí lokality je také Kostelní Bříza poprvé písemně uvedena v seznamu leuchtenberských lén na Loketsku, jehož vnik jen přibližným určením lze datovat mezi léta 1360 a 1379. Tento písemný pramen zaznamenává název vsi v jeho původní podobě Pirk (Pirkh), tedy Bříza. Jeho vznik se váže k původní podobě kolonizovaného přírodního prostředí a stejně jeho názvy nedalekých lokalit Březová (Prösau), Krásná Lípa (Schönlind) a Smrkovec (Schönficht) mající obdobný základ upomíná na převažující druh tehdejšího lesního porostu v tomto prostoru.

Ves byla podle zmíněného seznamu udělena v léno pánům z Kynžvartu, sourozencům Engelhardovi, Viclínovi, Gumprechtovi a Jaroslavovi, kteří v ní zajišťovali přímou správu, nicméně – jak pramen naznačuje – odděleně pro každou její polovinu zvlášť. Dvě další zmínky v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství z 11. dubna 1410 a 11. června 1415 dokumentují počátky správy v Kostelní Bříze. Farář z Kostelní Břízy uváděl podle nich do úřadu nové faráře ke kostelu ve Vranově. Bezpochyby byla tedy Kostelní Bříza již na počátku 15. století vybavena farou a zřejmě již v tomto období zde vyrostl kostel zasvěcený svatým apoštolům Petru a Pavlovi, jenž byl v průběhu 15. století zaveden i do názvu vsi rozšířením o specifikaci původního jednoduchého pojmenování na Kostelní Bříza (Kirchenbirk), odlišujícím jej tak od stejného názvu vsi Habartova, který byl v nevelké prostorové i časové vzdálenosti změněn z Pirk na Habersbirk.

V 15. století získal část poddaných v Kostelní Bříze rytířský rod za Steinbachu (Kamenice). Prvním známým z tohoto rozvětveného rodu, spřízněného s dalšími rody nižší šlechty z Loketska – Kagery, Planknery a Globnery – a užívajícího znaku stříbrné krokve pokryté třemi červenými růžicemi na červeném štítu, kdo tyto poddané v Kostelní Bříze vlastnil, byl na rozhraní 15. a 16. století Jiří ze Steinbachu.

Rozhodující část pozemkového majetku a feudálních práv na Loketsku, včetně leuchtenberské lenní soustavy, přešla do první poloviny 16. století na mocný rod Šliků. Jejich loketský urbář, který zachycuje majetkoprávní a další společenské vztahy na území podléhajícím přímé i nepřímé správě rodu v letech 1523 až 1525, je prvním písemným svědectvím, jež nám poskytuje celistvější a konkrétnější obraz o poměrech v Kostelní Bříze, jak se zde vytvořily v prvních stoletích jen mlhavě dokumentovaného vývoje.

Ve vsi bylo podle urbáře celkem 15 usedlostí poddaných a jedna opuštěná. O poddané ve vsi se dělily tři vrchnosti: sedm usedlostí a jednu poustku vlastnil Engelhard ze Steinbachu (1 dvůr, 1 půldvůr a 5 čtvrtdvorů, nazývaných herberg, poustka byla ctvrtdvůr), pět jich patřilo ke kynšperskému hradu (1 třičtvrtinový dvůr a 4 čtvrtinové dvory)a tři vlastnil Jošt, oltářník v Kynšperku (1 dvůr a 2 půldvory). Jelikož pojem dvůr (Hof) je tu chápan také jako plošná míra pro zhruba 10,5 ha, zjišťujeme, že celková výměra půdy obhospodařované poddanými v Kostelní Bříze byla tehdy asi 70 ha. Největší plocha (celkem 3 dvory) byla poddána Steinbachům, o třetinu menší majetek (2 dvory) vlastnila církevní osoba a o něco ještě menší vlastnictví (1 a ¾ dvora) bylo pořízeno kynšperskému hradu, tedy přímo Šlikům. Sociální zvrstvení poddaných určovala zejména velikost obhospodařovaného majetku. Byli zde tedy dva vlastníci dvorů, jeden tříčtvrtinového dvora, tři polovičních dvorů a devět čtvrťdvorů. Při jednom čtvrtdvorním hospodářství byla provozována krčma vylepšující ekonomickou situaci jeho majitele. Jurisdikci nad poddanými ve vsi měli jejich feudálové (tzv. Ruhrecht) a hrdelní právo vykonával pro celo ves soud v Kynšperku / tzv. Halsgericht). Ve vsi měl jistě pozemkový majetek také místní farář, který ze svých příjmů odváděl daň 2 zlatých. Uvažujeme-li v průměru na jednu poddanskou usedlost osm lidí, můžeme stanovit podle údajů urbáře tehdejší počet obyvatel v Kostelní Bříze na zhruba 120 lidí.

Průběhem 16. století si Steinbachové podrželi nejen svůj díl vlastnictví v Kostelní Bříze, ale zřejmě jej rozšířili o díl kdysi příslušný k hradu Kynšperku a také o tu část, jež tvořila na počátku století církevní majetek. Tím dosáhli zcelení pozemkové držby ve vsi do svých rukou. Odtud pak byla ves Kostelní Bříza spravována jako samostatný statek, nicméně obtížený lenními povinnostmi k hradu Lokti. O tom, v jaké podobě a zda vůbec bylo na tomto statku vybudováno v té době, zejména po zcelení pozemkového vlastnictví, šlechtické sídlo, prameny nevypovídají. Jen z některých správních náznaků o tom můžeme uvažovat. Část autorů historické literatury uvádí tvrz v Kostelní Bříze, kterou situuje severně od farního kostela do míst s terénními náznaky při kapličce z 18. století.

Do Slavkovského lesa, především do míst s intenzivní horní činností, přicházeli po celé 16. století ve značném počtu noví obyvatelé, hlavně ze Saska, kteří s sebou přinášeli nové náboženské vyznání – luterství. Pod jejich vlivem většina obyvatel v této oblasti přijala tuto víru a značná část far vyměnila katolickou duchovní správu za luterskou. I fara v Kostelní Bříze přešla jistě pod patronací vrchnosti do správy „laciné“ luterské církve, jež převzala kostel sloužící tehdy – jak dosvědčují zachované renesanční náhrobníky vsazené do zdí současné budovy kostela – také jako pohřebiště významných zemřelých.

Po porážce českého stavovského povstání proti Habsburkům v roce 1620 si Steinbachové dokázali jen málo významný statek Kostelní Břízu i přes svá provinění účasti na povstání i luterskou víru udržet. V jejich vlastnictví jej popisuje berní rula z roku 1654, která tak vlastně bilancuje i zhoubné důsledky třicetileté války. Statek v té době tvořila nadále jediná ves Kostelní Bříza, již obývalo 89 lidí. Válečné následky dokládá skutečnost, že ve vsi bylo jen jedenáct poddaných usedlostí, pět jich bylo ještě pustých, tedy zhruba třetina z předválečného stavu, a jedna usedlost byla po válce v roce 1653 nově vybudována. Obyvatelé hospodařili na celkem 42,5 ha půdy, z níž bylo 25,5 ha polí a 17 ha luk. Chovali 8 volů, 24 krav, 19 jalovic, 43 ovcí, 5 prasat a 16 koz. Ve vsi byl panský ovčín a pracoval mlýn. Svým rozsahem Kostelní Bříza patřila ve srovnání s vesnicemi Slavkovského lesa té doby ke středně velkým, ale její význam jej přerůstal skutečností, že byla samostatným útvarem vrchnostenské správy a sídlem správy církevní.

S řadou počátečních potíží byl do počátku druhé poloviny 17. století obnovena na faře v Kostelní Bříze katolická duchovní správa. Fara byla obsazena katolickým duchovním již v padesátých letech 17. století, neboť již od roku 1654 vedl zdejší matriku a vedle vlastní farnosti spravoval také fary ve Smrkovci (do roku 1687) a ve Vranově (až do roku 1724). V 18. století se teprve ustálil její obvod, do něhož patřily přifařené vsi Arnoltov, Bystřina, Krásná Lípa, Rudolec a Týmov.

Ve vlastnictví statku Kostelní Bříza se vícekrát v průběhu 17. století vystřídali Steinbachové se spřízněnou šlechtickou rodinou Winklerů z Heimfeldu vlastnící na Loketsku ještě další pozemkový majetek. Až v roce 1682 jej Anna Winklerová prodala Juliovi Mulzovi z Valdova z rodu nižší šlechty, kterému patřil statek Lesná (Wallhof). Opět prodejem přešel v roce 1688 statek do majetku jiného rodu nižší šlechty – rytířů z Groppau, kteří jej drželi až do roku 1732. Testamentárně pak dostal statek dvorní rada Jan František z Turby. Turbové spojili ve svém vlastnictví vedle statku Kostelní Bříza ještě ves Bystřinu, kterou koupili ze statku Mostov v roce 1738 a statek Arnoltov, tvořený také jedinou vsí a pořízený ještě v první polovině 18. století. Za Jana Františka Turby byl tak vytvořen spojením dosud spravovaných lokalit nový vrchnostenský správní celek, zahrnující pozemkové vlastnictví tří sousedních vesnic Kostelní Bříza, Arnoltov a Bystřina, jenž až do konce feudální éry tvořil základní životní rámec většiny obyvatel tohoto území. Ve vyjmenovaných částech majetkových změnách ztratil statek postupně se zánikem lenní soustavy Loketska ve druhé polovině 17. století charakter lenního zboží a stal se svobodnou pozemkovou držbou.

V této podobě popsal statek Kostelní Břízu tereziánský katastr pořízený pro České království do roku 1757. Jeho sídlo šlechty sloužil v té době v Kostelní Bříze malý vrchnostenský dům. Bylo zde 14 poddanských usedlostí, z nichž čtyři měly výměru půdy do 5 strychů a deset nad 5 strychů. Dohromady obhospodařovaly 104 strychů polí (30 ha) a 35 strychů luh (10 ha). Zřejmě část kdysi poddanské půdy přešla do režijního šlechtického hospodářství, neboť vrchnost vyžadovala od poddaných na své zemědělské a lesní půdě ve vsi každodenní robotní povinnosti, za něž platila minimální mzdu. K vrchnostenskému hospodářství náležely vedle zemědělského dvora také pivovar, pro který byl na statku pěstován chmel, tři rybníky, od roku 1713 známý nový mlýn, nazývaný také Herrnmühle (panský mlýn), a lesy. Ve vesnici Kostelní Bříza byly dvě židovské rodiny živící se obchodem a poddaní si zlepšovali svoji hospodářskou situaci výrobou a prodejem plátna. Na škole, která byla zřízena při faře již v 16. století, působil učitel.

Do roku 1767 nechal Jan Václav Turba vystavět místo někdejšího malého vrchnostenského domu, jenž nelze zcela jednoznačně považovat za onu původní tvrz, nový jednoduchý zámek, který začlenil do areálu hospodářského dvora. Patrně dodnes se stavba, leč značně zchátralá, zachovala v původním stavu. Jedná se o patrovou budovu zastřešenou mansardovou střechou, v průčelí do dvora s dvěma zaklenutými vchody zasazenými do mírně vystupujících rizalitů a s okny zarámovanými kamennými šambránami.

Statek Kostelní Bříza přinesla do svého druhého manželství s Karlem Lebrechtem ze Spiegelu ovdovělá Marie Anna Turbová, rozená Radovská z Hustiřan, jež toto vlastnictví převedla na něho svatební smlouvou z 10.3.1774. Spiegelové byli původně drobná šlechta v Duryňsku a Karel Lebrecht se v dlouhých službách v habsburské armádě stal vysokým důstojníkem,který byl za zásluhy povýšen v roce 1783 do rytířského stavu. Jak dodnes připomíná nápis nad jižním portálem kostela sv. Petra a Pavla, nechal Karel Lebrecht Spiegel od roku 1802 jako patron zcela nově vystavět budovu kostela. Jednolodní stavba s vysokou střechou je ukončena půlpalcovým závěrem presbytáře. Na západní straně má představenou věž zakončenou cibulovou střechou a na jižní straně presbytáře je přistavěna sakristie se zvláštním vchodem.

Po vymření rodu Spiegelů – ještě v roce 1815 povýšeného do stavu svobodných pánů – přešel po roce 1835 dědictvím statek Kostelní Bříza na spřízněnou rodinu Hennů z Hennebergu, kteří jméno vymřelého rodu předchůdců připojili ke svému. Za nich se uzavřela feudální epocha v dějinách Kostelní Břízy, na jejichž samém konci (1847) byl vypracován její popis.

V 51 domech (v roce 1785 jich bylo pouze 37) žilo 355 obyvatel, z nichž 13 rodin bylo židovských. Vcelku vyrovnaný zde byl rozsah dominikální a rustikální půdy, poddaní měli více půdy zemědělské, vrchnost lesní. Vedle převažujícího zemědělského hospodářství, jež představovala poddanská hospodářství a vrchnostenské podnikání soustředěné do panského dvora a ovčína, jistý podíl na obživě mělo řemeslo a obchod, ve kterém se uplatňovala zvláště významná židovská komunita. Při panském hospodářství pracoval pivovar na 8 sudů a palírna kořalky. Zdravotní služby pro Kostelní Břízu a k statku připojené vsi zajišťoval vrchnostenský ranhojič a porodní bába. Na základě nadace Julia Erdmanna z Groppau z roku 1729 byl ve vsi vybudován ve svobodném domě špitál poskytující svým chovancům základní životní péči. Pro podporu chudých byl na statku v roce 1830 zřízen chudinský institut (nadace pro chudé).

V prvních desetiletích 19. století byly uvedeny dodnes zachované podoby všechny církevní stavby v Kostelní Bříze. Patrová budova fary (čp. 21) byly vystavěny podle plánů stavitele Václava Madera. Při severní straně presbytáře kostela byla přistavěna rodinná hrobka patronů kostela, majitelů statku a při této straně kostela byl rozšířen hřbitov pro celý farní obvod.

Revoluce let 1848 a 1849 zcela rozbila staré feudální vazby a nastolila základy nové občanské společnosti. Poddaní se za náhradu zbavili svých vrchnostenských břemen a jako svobodní občané si mohli vytvářet vlastní orgány samosprávy. Nová správní organizace se dotkla výrazně i života Kostelní Břízy. Správy obce, jejíž území bylo vymezeno podle vyměření stabilního katastru ze čtyřicátých let 19. století a k níž do roku 1882 byla připojena i katastrální obec Arnoltov, se v roce 1850 ujalo obecní zastupitelstvo v čele se starostou a užším řídícím orgánem – obecní radou. Obec Kostelní Bříza byla začleněna v linii politické státní správy i soudní správy do okresu Sokolov.

Ekonomický a společenský život obyvatel obce Kostelní Bříza byl ve druhé polovině 19. století a první polovině 20. století ovlivněn silnou indrustializací blízké Sokolovské pánve a naopak značně stagnujícím hospodářstvím v oblasti Slavkovského lesa, jež zůstalo jen u využívání zdejších tradičních odvětví lidské obživy. Projevilo se to v silně stagnujícím populačním vývoji i v minimálně se proměňující zástavě obce. Dosvědčuje to tato tabulka základních údajů o vývoji počtu domů a obyvatel v obci (do roku 1882 bez Arnoltova):

Rok	Počet domů	Počet obyvatel
1878	51	342
1886	53	339
1893	53	358
1900	51	379
1910	50	363
1921	52	325
1930	55	347
1939	–	324

Z obce se téměř úplně vytratilo židovské obyvatelstvo a v době první republiky přišel do obce naopak malý počet lidí české národnosti, zejména správních zaměstnanců státu.

Nejdůležitějším hospodářským podnikem obce zůstal statek, který si původní vlastnictví nadále podrželi. Zůstal i v původní rozloze asi 690 ha půdy, z níž bylo 240 ha polí a luk a 420 ha lesů, jen ztenčené po pozemkové reformě roku 1919 a pouhé 2 hektary, které byly rozparcelovány. Dědickou cestou se jeho vlastnictví přeneslo na rodinu Karla Kopala povýšeného za vojenské zásluhy v roce 1852 do stavu svobodných pánů a v ní zůstalo až do roku 1945, kdy celý majetek byl zkonfiskován československým státem dr. Viktoru Brand-Kopalovi. Při statku, jehož základem bylo dvorní hospodářství, byl dále pivovar s várkou 24 hl. a ročním výstavem 1600 hl. a pracovala pila, šindelovna a cihelna. U zámku, kde sídlel vlastník statku, byla rozsáhlá zahrada a menší, nicméně dendrologicky zajímavý park.

Vedle selských hospodářství, jejichž výkonnost byla citelně poznamenaná drsnějším klimatem i nízkou bonitou půdy, působili v obci řemeslnící, kteří před druhou světovou válkou provozovali mlýn (Neumühle), pekařství, řemeslnictví a kovářství s bednářstvím a obchodníci, jež vedli tři hostince a dva obchody. Kostelní Bříza byla trhovou vsí, ve které se každoročně na den sv. Petra a Pavla, tedy 29. června, konal při církevní slavnosti jarmark, přinášející vždy oživení obchodu do obce a který se také stával velkou společenskou události.

Spojení s okolním světem zajišťovaly nadále jen silnice, z nichž nejdůležitější byla okresní silnice vybudovaná ve druhé polovině 19. století jako odbočka státní silnice do Chebu,u Mýtiny z ní odvádějící spojení směrem na Kostelní Břízu a dále do centrální části Slavkovského lesa. Od konce dvacátých let 20. zajišťovala mimo individuálních, technickým pokrokem rozšířených možností soukromá autobusová linka na trati Sokolov – Lazy, případně Bečov.

Farní škola, působící kdysi v obci byla podle školských zákonů z konce šedesátých let 19. století přeměněna na obecnou školu, pro kterou byla uprostřed vsi vystavěna roku 1893 nová jednopatrová školní budova. Poštovní kontakt byl podstatně usnadněn od roku 1875 zřízením poštovního úřadu v Kostelní Bříze. V obci byla také četnická stanice a obvodní sídlo lékaře a provozovala zde činnost porodní asistentka.

Po demokratických uvolněních občanského života v habsburské anarchii se společenský vesnický život značnou měrou soustřeďoval do spolkové činnosti. V Kostelní Bříze byl již v dubnu 1886 založen spolek dobrovolných hasičů. Pro Kostelní Břízu a její okolí pak vznikl ještě do druhé světové války spolek veteránů, spolek zpěváků a divadelních ochotníků a hudební spolek. Jejich názvy jasně hovoří o druhu jejich činnosti.

Do vývoje Kostelní Břízy zasáhly těsně obě světové války. Strádání našich obyvatel v první světové válce umocnily ještě početné oběti padlých na frontách rakousko-uherské armády. Z Kostelní Břízy pocházelo čtrnáct z těchto padlých. Československá republika vzniklá po této válce byla založena na demokratických ideálech a principech, jejichž široké společenské prosazení však ukončil fašistický vývoj v sousedních státech střední Evropy, zejména v hitlerovském Německu. Požadavek Henleinovy sudetoněmecké strany, která do svých řad strhla velkou část Němců v českých zemích, byl politicky uskutečněn odtržením pohraničí a jeho přičleněním k Německé říši. S ním ale přišlo také zásadní okleštění politického a společenského života fašistickým režimem a vyhnání německých mužů na fronty druhé světové války. Z Kostelní Břízy se jich odtud nevrátilo čtrnáct padlých a devět nezvěstných.

Konec druhé světové války znamenal počátek zcela zásadní proměny také v dějinách obce Kostelní Bříza, osvobozené americkou armádou zřejmě 8. května 1945. Na základě dekretu prezidenta ČSR č. 108/1945 bylo německé obyvatelstvo v republice zbaveno konfiskací veškerého majetku ve prospěch státu. V průběhu roku 1946 pak byla naprostá většina obyvatel německé národnosti i z Kostelní Břízy odsunem vystěhována do okupačních zón obsazeného Německa, kde musela hledat nové podmínky pro svoji další existenci.

V Kostelní Bříze zůstali jen z odsunu vyňatí jednotlivci a jako noví obyvatelé do obce přicházeli Češi a Slováci, ale i lidé jiných národností osídlující české pohraničí. Správu obce v prvních poválečných měsících zajišťoval český pověřenec, kterého vystřídal v závěru roku 1945 obvodový starosta mající na starosti správu ještě několika dalších sousedních obcí. Schopnost vytvořit novou místní správu neměla v Kostelní Bříze tehdy trvalejší výsledek, neboť ustavená místní správní komise se brzy rozpadla a na její místo musel opět nastoupit obvodový starosta dosazený ONV v Sokolově.

Záměr přeměnit centrální prostor Slavkovského lesa, po vysídlení Němců jen řídce osídlený, na území vyčleněné potřebám československé armády, byl postupně realizován vlastně již od doby odsunu zdejšího německého obyvatelstva, po němž obnova života i správy této oblasti byla řešena tak, že již ke konci čtyřicátých let se z ní vytratily všechny základní společenské funkce. Nakonec v roce 1948 převzala československá armáda do své správy většinu území Slavkovského lesa, na němž zřídila vojenský prostor, do kterého začlenila i rozsáhlou jižní část sokolovského okresu s obcí Kostelní Bříza. Extenzivní zemědělské obhospodaření tohoto území bylo svěřeno podniku Vojenské statky, které jeden ze svých provozů situoval do někdejší dvorního hospodářství brand-kopalovského velkostatku v Kostelní Bříze. Díky tomu i proto, že ležela spíše na okraji vojenského prostoru, nebyla do roku 1954, kdy byl vojenský újezd ve Slavkovském lese zrušen, její zástavba zlikvidována tak, jako se to stalo v obcích v centrálním území, kde řada jich činností armády zcela zmizela s povrchu země. Obec Kostelní Bříza byla stejně jako ostatní obce začleněné do vojenského újezdu připojena k okresu Mariánské Lázně a 1.7.1950 byla zrušena de iure. Až zrušení vojenského prostoru k 15.8.1954 sem opět vrátilo normálnější životní podmínky, kterým nicméně až dosud se nepodařilo setřít zhoubné následky krátkodobého, leč velice ničivého působení armády v této krajině. Správa opuštěného území byla vrácená původním okresům, od nichž části prostoru byly odděleny. V Kostelní Bříze byl 10. října 1954 zvolen místní národní výbor, do jehož správy byla kromě Kostelní Břízy svěřena ještě katastrální území Arnoltov, Bystřina, Krásná Lípa, Ostrov, Rovná, Rudolec, Studánka a Vranov.

V Kostelní Bříze působil jako hlavní hospodářský provoz dále podnik Vojenské statky, jehož nástupcem byly od konce padesátých let Sdružené zemědělské a lesní závody a posléze od roku 1971 podnik Státní statky. Tyto podniky podřídily svým potřebám nejen hospodářský dvůr v Kostelní Bříze, ale také například jako skladiště jim sloužil kostel sv. Petra a Pavla. Údržba jimi užívaných objektů byla velmi špatná, což markantně dokládá současný stav hlavních zdejších stavebních památek. Po obnovení obce a její správy byla v Kostelní Bříze opět otevřena základní škola a pošta, bylo zřízeno jednatelství státní spořitelny a zahájila činnost i místní lidová knihovna. Dům čp. 16 s hrázděným patrem, zvaný panský dům, byl adaptován na kulturní dům. Do Kostelní Břízy začala pravidelně jezdit autobusová doprava. Obyvatelé obce se v rámci společenských možností, jež skýtal normalizovaný socialistický režim, sdružovali v tehdejších obvyklých organizacích typu Svaz požární ochrany, Československý svaz mládeže, Svazarm a podobně.

Po vybudování nového sídliště na území obce – v Rovné – byla část území dosud spravovaná místním národním výborem v Kostelní Bříze předána od 1.7.1969 do správy nově vniklého MNV Rovná. Centralizace místní správy v Československu v sedmdesátých letech postihla i stále velmi řídce osídlenou oblast Slavkovského lesa. Celé rozsáhlé území spravované MNV v Kostelní Bříze bylo 1.4.1976 dáno do správy městskému národnímu výboru v Březové a národní výbor v Kostelní Bříze byl zrušen. Centralistické úsilí režimu nastoleného v Československé republice v únoru 1948 se těžce dotklo i hlavního oboru obživy lodí v Kostelní Bříze. Soustřeďováním zemědělských provozů až do nesmyslně rozsáhlých celků se také hubily podmínky pro obyvatelstvo buď bydlet do měst, nebo pracovat do průmyslové výroby, která právě na Sokolovsku poskytovala dostatek pracovních příležitostí i pro méně kvalifikované zemědělce. Tyto tendence umožňovaly i nedobré bytové podmínky v Kostelní Bříze, kde po demolicích větší části původní zástavby obce se údržba zbytku bytového fondu soustředila převážně na objekty, které se dostaly postupně do individuálního vlastnictví obyvatel. Novou výstavbou bylo v celém období od roku 1945 vybudováno jen sedm bytových jednotek zemědělského podniku a tři rodinné domky občanů. Tyto podmínky se projevily v ovulačním vývoji lokality, jak o tom vypovídá tato tabulka:

Datum	Počet domů	Počet obyvatel
1.12.1945	–	380
1.1.1948	–	114
1.3.1961	–	117
1.12.1970	15	97
1.11.1980	16	71

Národnostní složení těchto lidí bylo pestré, jako ve většině obcí současného Sokolovska. Vedle Čechů a Slováků zde zůstal malý počet Němců, byli tu obyvatelé maďarské národnosti a zvláště v šedesátých a sedmdesátých letech lidé cikánského původu.

Ačkoliv Kostelní Bříza byla proti jiným lokalitám v prostoru vojenského pásma ve Slavkovském lese ušetřena záměrné devastace původních stavebních objektů, většina těchto obytných i hospodářských budov padla za oběť organizované demoliční akci v roce 1957. V letech 1958 až 1965 bylo zlikvidováno kromě centrálního litinového kříže a kamenné zdi oplocení hřbitova při kostele sv. Petra a Pavla. Na neobhospodařovaných plochách půdy se zde od sedmdesátých let mimořádně rozšířila od Kynžvartu a Kladské botanicky sice zajímavá, ale při enormním rozšíření zhoubná rostlina bolševník (heracleum).

Ráz zdejší krajiny a její zástavby s jejich typickou pohraniční atmosférou poskytl příležitost českým filmařům k jejich zachycení ve filmu Sedmého dne večer, natočeném z části v Kostelní Bříze v roce 1974. Herci Karlu Högerovi, který v tomto filmu vystupuje, udělila obec Kostelní Bříza při této příležitosti čestné občanství.

I když prošla Kostelní Bříza od roku 1945 hlubokým úpadkovým obdobím, zůstává však zřejmě stále nejlépe zachovaným původním sídlištěm vesnického typu ve vrcholové části Slavkovského lesa, které stále ještě může mnohým, s čím se tu každý návštěvník setká, vypovídat o lepších i horších osudech svého dlouhého vývoje.