© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informací • S
Kapitoly: Úvod • rodina • Vídeň (1926–1929) • Praha (1930–1939) • Slovensko (1932) • Třígrošová opera • třicátá léta • Londýn (1939–1951) • Paříž (1951–1992) • život v datech • výstavy • galerie děl
Tak jako má Kostelní Bříza ve své historii řadu zvratů a dobrých nebo horších období, mají i lidé ve svém životě období plná neúspěchu, zmaru, ale i léta štěstí a pohody. Ne jinak tomu bylo u pravděpodobně nejvýznamnější rodačky v moderních dějinách Kostelní Břízy paní Heleny Guthové.
Jak to u veřejně činných lidí bývá a u umělců zvláště, byla období jejího života protkána daleko hlubšími pády, ale občas i obdobími slávy. Připomeňme si její životní pouť ale i její rozsáhlé dílo.
Doprovodný katalog k výstavě v Galerii Roberta Guttmanna představuje výtvarné dílo Helly Guthové. Autor: Arno Pařík. 56 s., 154 barevných ilustrací, česká a anglická verze. Cena: 100 Kč. Zakoupit si jej můžete v internetovém obchodě Židovského muzea v Praze nebo na tel. 221 711 511.
Text o životní pouti paní Helly Guthové uvedený na těchto internetových stránkách jsme převzali od pana Dr. Paříka, který nám také udělil souhlas s uveřejněním.
Hella Guthová patřila k tzv. „ztracené generaci“, která vstupovala do života ve třicátých letech a kterou naplno zasáhla hospodářská krize, radikalizace politických postojů a nakonec samotná válka v rozhodujících letech jejího vývoje. Vzhledem k židovským kořenům nešlo v případě Helly Guthové pouze o ztížené podmínky života a tvorby, ale doslova o život: její matka a mladší sestra stejně jako většina příbuzných a přátel zahynula v nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborech.
Ačkoli Hella Guthová unikla tomu nejhoršímu, byla stejně jako ostatní těmito událostmi poznamenána. Nucená emigrace do Anglie byla přechodem do zcela odlišného kulturního prostředí a odchod do Paříže kvůli uplatnění vlastní tvorby po válce znamenal velkou změnu, s kterou se musela vyrovnávat. Úspěch, který se nakonec dostavil v roce 1958 získáním stříbrné medaile „Prix Suisse de Peinture Abstraite“ a po prvních nákupech do muzeí a galerií, byl však pouze dočasný. Na počátku šedesátých let Paříž ztratila své postavení vedoucího centra mezinárodního obchodu se současným uměním a tato změna přinesla méně známým představitelům poválečné École de Paris předčasné zapomenutí. Přes tyto nepříznivé události Hella Guth pokračovala na své osamělé cestě a vytvořila i v následujících letech dílo, které si zaslouží širší publicitu a zhodnocení.
Tvorba Helly Guthové byla velmi osobní, věnovala se jí s obdivuhodnou vytrvalostí a intenzitou, díky které dokázala i ve ztížených podmínkách emigrace vytvořit neobyčejně hodnotné dílo, jehož přednosti byly dosud rozpoznány pouze zčásti. Právě umění pro Hellu znamenalo vnitřní jednotu světa, který zanikal a stále více se rozpadal na fragmenty. Nebyl to však pouze negativní vývoj – rozklad světa znamenal současně objevy nových a obecnějších souvislostí, kterým vždy vycházela vstříc.
Rodiče Helly Guthové pocházeli z Prahy – otec MUDr. Arnošt Guth (17. 4. 1877 Praha – 1926 Bukov) vystudoval medicínu na pražské Univerzitě a působil jako praktický lékař a specialista na plicní choroby v Kostelní Bříze u Sokolova, na Kladně a nakonec jako primář plicního sanatoria v Bukově u Ústí nad Labem. Její matka Helena, rozená Rosenzweigová (27. 11. 1879 Praha – 23. 10. 1944 Osvětim), pocházela z rodiny Jindřicha Rosenzweiga a Emmy, roz. Oestreicherové z České Lípy.
Hella Guthová se narodila 16. února 1908 v Kostelní Bříze (Kirchenbirk) u Sokolova (Falkenau) v západních Čechách. Měla dva sourozence, o tři roky staršího bratra Ottu Huga (7. 6. 1905 Kostelní Bříza – 26. 9. 1972 Praha) a mladší sestru Hannu, provdanou Fischerovou (22. 10. 1912 – 31. 3. 1943 Lodž). Prarodiče Helly jsou pohřbeni na Novém židovském hřbitově v Praze.
Na počátku měla Hella Guthová téměř ideální podmínky pro samostatnou uměleckou dráhu. Bylo tu velmi vstřícné rodinné zázemí, její umělecké zájmy byly v kultivovaném prostředí brány vážně a podle možností také podporovány. Dostalo se jí rovněž odborného vzdělání, které mohla samostatně rozvíjet s využitím všech možností v předních centrech tehdejšího uměleckého světa. Již během studií na Kladně a od roku 1920 na reálném gymnasiu v Ústí nad Labem absolvovala umělecké školení u Trudy Sandmannové a poté u soukromého učitele z Bauhausu. Od mládí se zajímala o výtvarné umění a jeho historii, v roce 1926 navštívila Mezinárodní uměleckou výstavu v Drážďanech, kde na ni zapůsobily zejména práce Paula Kleea a Natalie Gončarovové. I později se stále znovu vracela k umění rané renesance, které na ni trvale zapůsobilo v době studií ve Vídni.